Jsem kluk z Beskyd, kterýmu do vínku nadělili dobrodružné srdce, lásku k příběhům a toulavý boty. Tak je naprosto logický, že se ze mě stal fotograf, žejo.

Od mala to byly babiččiny pohádky na dobrou noc, Příručka Mladých svišťů a hospodská vyprávění větrem ošlehaných horalů, které mě nepřestávaly fascinovat. Dneska už mi čas solí vlasy a malej už jsem taky o něco míň, ale láska k příběhům, ta mě neopouští. Spisovatel se ze mě žel bůh nestal a dobrodruhem jsem taky jen na částečný úvazek. Nezbývá mi tak, než ty příběhy kreslit světlem a vyprávět skrze obrázky.

Příběhy, fotografie a lidé mají mnoho společného. Jedno bez druhého by vzniknout nemohlo. A pokud by náhodou vzniklo, něco by tomu stejně chybělo. Byli by to lidé bez vzpomínek a prázdné obrázky čehosi. A to by bylo smutný, ne?

A tak jsem se rozhodl, že po zbytek dní, který mi tady zbývaj, budu bojovat proti životu bez zážitků a vzpomínek, proti lidem bez příběhu, kterej by jednou mohli vyprávět vnoučatům. Ve skrytu duše doufám, že láska k řemeslu a klukovskej humor mi s tím pomohou.

Protože, co když zase jednou někde něčí máma zakřičí: „Ty vole, Jane!” a dvě malý kukadla zase budou svítit a čekat, až jim táta poví: „Víš, to bylo tak….”